Pohanství: Jak jej chápe Česká pohanská společnost.

Pohanství chápeme jako souhrnné označení pro určitou skupinu polyteistických, případně panteistických náboženských směrů převážně evropského, a zejména indoevropského původu. Za charakteristické rysy pohanství považujeme především uctívání Bohů předkřesťanské Evropy, předků (a to jak ve smyslu rodinném, tak i ve smyslu duchovním), přírodních duchů, neoddělování ducha od hmoty, nevydělování člověka z přírody a úctu k Zemi, ke společenství, k životu i ke smrti.

Pohanství samo o sobě je termínem používaným v různých kontextech, různým způsobem. Uvědomujeme si jeho vágní definici, ať už akademickou či duchovní, a reflektujeme skutečnost, že vágnost a relativismus obklopující jeho hranice vyplývají ze samotné podstaty pohanství, a zejména z jeho pozdního historického vývoje. Reflektujeme skutečnost, že pohanství jako pojem je zároveň chápáno specifickým způsobem v každém jednotlivém náboženském směru, který je do tohoto pojmu zahrnován. Z těchto důvodů chápeme pojem pohanství především jako zkratku znamenající ve skutečnosti polyteistická náboženství evropské a indoevropské kulturní oblasti a to jak ta původní, tak i ta, která jsou z nich odvozená.

Za důležité považujeme zejména podtrhnout, že se jedná o pohanská náboženství, nikoliv jednotlivé duchovní či magické praktiky vytržené z  náboženského či kulturního kontextu. Jsme přesvědčeni o tom, že pohanská náboženství nemohou existovat bez prvků rituálního uctívání Bohů, přírodních duchů, předků a obětin.

Nechápeme pohanství jako proti-křesťanské, ale jako mimo-křesťanské, tedy stojící mimo křesťanské/abrahámovské náboženské paradigma.

Považujeme pohanství za soubor náboženství rozvinutých na základech zděděných po našich dávných předcích ve formě záznamů, pohádek, folklóru, pověstí, mýtů, kulturních památek, literatury, zbytků živých tradic, ale také v samotné krajině, kamenech, lesních zákoutích a posvátných místech (nejen) naší vlasti.

Pod pojem pohanství řadíme zejména následující náboženské směry:

• animismus
• asatru, folkish asatru a vanatru
• baltské pohanství
• dianickou tradici
• druidství
• eklektické čarodějnictví a příbuzné směry odvozené od tradice Wicca
• keltský rekonstrukcionismus
• kemetismus
• rodnověří, slovanský rekonstrukcionismus (jazyčnictví)
• římský a řecký rekonstrukcionismus
• šamanismus
• tradici Wicca

Pod pojem pohanství naopak neřadíme následující hnutí a náboženství:

• anarchismus
• buddhismus
• esoterismus
• fašismus
• gnosticismus
• hermetismus
• chaos-magii
• křesťanská náboženství a jejich sekty
• nacionalismus
• new age
• rosenkruciánství
• satanismus
• svobodné zednářství

Vzhledem k těmto příkladům je třeba uvést, že pojem pohanství chápeme inklusivně, nikoliv exklusivně. Jsme si zcela vědomi jeho nejasně vymezených hranic a připouštíme určité průniky na úrovni jednotlivců či menších skupin, které jinak obvykle jako pohanské chápány nejsou. Z toho logicky vyplývá, že příslušenství k většině skupin v tom druhém seznamu nezabraňuje dotyčnému, aby byl zároveň pohanem. Zároveň jsme si vědomi „šedé zóny“, kterou z našeho pohledu představují některá polyteistická či přírodní náboženství, jako je zejména hinduismus, šintoismus a spiritualita původních Američanů (indiánů). Hranice pojmu „pohanství” chápeme jako otevřené, nikoliv uzavřené.