Slovo „bard“ původně označuje keltského pěvce a básníka, který byl důležitou součástí tehdejší společnosti jak na ostrovech, tak na kontinentu. Se svými písněmi, básněmi a vyprávěními byli bardi důležitými šiřiteli ústní tradice a opravdovými mistry v ovládnutí jazyka. Pokud přijmeme symbolickou tezi, že „hranice světa jsou dány hranicemi jazyka“, můžeme bardské profesi přiřknout jednu zásadní vlastnost – vytváření a udržování hranic světa tehdejší společnosti a zároveň také jejich překonávání. Stálost a změna obsahů a forem jazykových vyjádření přímo souvisí se stálostí a změnou společenských řádů a institucí, protože od základu buduje a mění myšlení a chování lidí.

Bardi tedy nebyli pouze nějací bezvýznamní potulní písničkáři, ale jejich tvorba byla magií v tom ryzím slova smyslu, jak ji definoval např. A. Crowley – „změnou v souladu s vůlí“. Tato magie vyžadovala ovládnutí vlastního jazyka, dechu, gest a především hlasu tak mistrně, že se z obyčejného vystoupení mohl stát rituál a z obecenstva jeho přímí účastníci. Tato „profese“ mistrů jazyka nebyla výlučně spjata s keltským etnikem. Např. severskou obdobou barda je „skald“. V pozdějších dobách zase těšili srdce králů, dvořanů i obyčejných lidí „minstrelové“ nebo „trubadúři“. Svět je zkrátka téměř od svých počátků plný potulných i usazených pěvců a jiných umělců, kteří mají ohromný podíl na tom, jaký ten svět je a jak vypadá.

Dnes se slovo bard skloňuje často také v souvislosti s některými z novověkých či přímo současných umělců, jejichž tvorba je spjata s místním folklórem. Podle mě se však může bardem zvát každý, kdo dokáže svojí tvorbou zasáhnout srdce lidí a vyvolat v nich všemožné myšlenky a pocity. Od zpěváků a básníků přes autory prózy, malíře, sochaře a fotografy až po divadelníky a řečníky. Jazyk jako způsob komunikace totiž nemůžeme redukovat pouze na řečové akty. Jazyk je ohromným a složitým systémem symbolických vyjádření, která mohou být přenesena v různých formách od řeči a zpěvu přes gesta a mimiku až po vyjádření v barvách a tvarech. Bardem je tedy svým způsobem každý, kdo ze své každodenní zkušenosti dokáže tvořit nějakou novou kvalitu. Ovšem ne každý to o sobě ví a dokáže to prožít.

V pojetí Bardské gildy nám jde (při našem vlastním chápání – „bardství“) především o zdokonalení se v rozličných tvůrčích činnostech, které nám umožňují vyjadřovat myšlenky a pocity skryté hluboko v nás, stejně jako o schopnost správně uchopit myšlenky a pocity, které zrovna klouzají po našem povrchu. To nejdůležitější, co dnes můžeme dělat, je „dívat se“ a „tvořit“. Nasávat životní zkušenost, naslouchat přírodě a rozličným lidem a jejich myšlenkám, číst knihy, studovat kulturu… a tuto niternou zkušenost potom přetvářet v něco jiného, nového, našeho vlastního a přeci svým způsobem stále starobylého a hluboko vrostlého do našich duší a duší lidí okolo nás. Bardství není jen vrtoch, je to důležité poslání, které má moc přetvářet, konejšit i burcovat lidskou povahu a s ní i povahu společnosti, kultury a naší bezprostřední krajiny.

Napsal: 16.9.2011 Jožka (tpm)